Pokožka absorbuje při pobytu na slunci záření, které s sebou přinášejí sluneční paprsky. Jeho složkami jsou ultrafialová záření (UV) A a B. UVA záření představuje asi 95 procent slunečního záření na planetě. Má nejdelší vlnovou délku slunečního UV záření a může proniknout ochrannými vnějšími vrstvami pokožky (epidermis) do kožní spáry (dermis), kde vznikají nové kožní buňky. UVB paprsky jsou obecně absorbovány už epidermálními vrstvami. Přestože UVB záření je silnější než UVA záření, neproniká tak hluboko. Navíc se i lehce odráží od povrchů, jako je sníh nebo kov, což při nedostatečné ochraně před sluncem způsobuje dvojnásobnou absorpci kůží. Vědci se domnívají, že jakmile paprsky proniknou do pokožky, obě záření, jak záření UVA, tak UVB, mění DNA kožních buněk, ke kterým pronikají, což vede ke vzniku nádorových onemocnění kůže. Tyto mutace ovlivňují fungování buněk a regulovaný růst mezi kožními buňkami a následkem je jejich nepřirozené bujení. UVA a UVB záření vyvolávají další reakce ve vrstvách kůže a produkci melaninu. Tento pigment je zodpovědný za opálení pokožky, jeho hlavním úkolem je však absorbovat a rozptýlit UVA a UVB záření na buněčné úrovni. Melanin nedokáže absorbovat všechno záření, které proniká do pokožky, a proto nakonec proběhne další proces – opálení. Během několika hodin po nadměrné expozici slunečnímu záření se spálená pokožka stane načervenalou, bolestivou, teplou a oteče. Může dojít k tvorbě puchýřů, bolesti hlavy a nevolnosti. Někdy dochází i ke vzniku alergie na slunce.

Více se dočtete na www.bioderma-cz.com.



